Hubáčkovic strana webová
Zpěv holicích strojků
Tento rozdíl až do nedávna nevadil - japonští výrobci elektrických spotřebičů s ním počítají, takže veškeré spotřebiče mohou být bez problému používány v obou částech země. Problémy se objevily až po havárii fukušimských jaderných reaktorů a preventivním odstavení dosluhující jaderné elektrárny v Hamaoce. Ve východní části Japonska je momentálně elektřiny nedostatek, na západě jí mají dostatek až přebytek. Rozdílná frekvence v síti ovšem neumožňuje její celoplošnou distribuci. Náklady na konverzi z 60 na 50 Hz jsou srovnatelné s náklady na její výrobu, takže obě energetické soustavy i nadále zůstanou izolované. Jedinou možnou cestou, jak soustavy propojit, je tak sjednocení frekvence v celé zemi.
Stát řeší současnou energetickou situaci plánovanými výlukami, které si předávají podle stanoveného harmonogramu jako černého Petra jednotlivé prefektury, firmy pak přesunem výroby do svých provozů na západě země a na víkendy. Na nadcházející vlnu letních veder, se Japonsko připravilo uvolněním pověstné japonské etikety oblékání - je možné odložit saka a kravaty a obléci se do pestrých havajských košil. Tato kampaň má umožnit práci v kancelářích, ve kterých bude klimatizace ochlazovat vzduch na teplotu o dva stupně vyšší, než v minulých letech. Vláda očekává významné energetické úspory, protože klimatizace patří v horkém a vlhkém japonském létě k hlavním žroutům elektřiny.
Japonsko se po dlouhá staletí vyvíjelo v relativní izolaci od kontinentu, izolovanost bylo možné vidět i uvnitř země, která se skládala z několika oblastí, které si žily svým životem i jazykem. Skutečné sjednocení přinesla až průmyslová revoluce v 19. století, ovšem ani ta se vlivu historie nevyhnula. Japonský energetický systém tak ovládá deset firem, z nichž každá je na svém území vlastním pánem a zabezpečuje celý cyklus od výroby energie, přes její distribuci, až po prodej koncovým zákazníkům. Energetický systém je tak uvnitř země rozparcelovaný, navíc postrádá napojení na mezinárodní energetickou síť. Až fukušimská tragédie obnažila problematičnost takto organizované energetiky, ať už jsou technické příčiny havárie jakékoliv.
Vláda si nutnost reformy energetiky cestou její liberalizace uvědomuje, protože opakování fukušimské tragédie není vyloučeno - velké zemětřesení o síle minimálně 8. stupně, přicházející s periodou zhruba 150 let, očekává tentokrát západ země. Podstatou reformy by mělo být oddělení výroby energie od její distribuce a otevření energetického trhu konkurenci.
Zamýšlené reformě ale stojí v cestě řada překážek. Především současná vláda zřejmě do švestek nevydrží - stávající premiér Naoto Kan čelí výzvám k odstoupení; poslední kapkou v již dlouho naplněném poháru trpělivosti bylo zmatečné vystupování jeho kabinetu právě v průběhu krize. V krajním případě lze očekávat i vyvolání mimořádných voleb, po kterých by se s největší pravděpodobností do sedla vrátila opoziční Liberálně demokratická strana. Ta má na výrobce energetiky, kteří se logicky jakýmkoli centrem diktovaným reformám brání, silné vazby. Dá se tedy očekávat, že případnou reformu by nový kabinet brzy sprovodil ze světa. Námitky energetické lobby jsou ovšem částečně oprávněné, za příklad jim slouží deregulační proces britské energetiky v 90. letech. Ta byla rozdrobena mezi vícero menších soukromých firem, které ovšem nestíhají nalévat do údržby a provozu energetické sítě potřebný kapitál, takže počáteční snížení ceny elektřiny si postupně vybírá daň na technickém stavu soustavy.
I přesto se domnívám, že energetická soustava Japonska, která svými parametry za světem v mnoha aspektech pokulhává a není, jak se ukázalo, připravena čelit vážným živelním pohromám, reformou projde. Já se tak konečně dožiji dne, kdy mi holicí strojek bude po celé zemi zpívat unisono.
