Hubáčkovic strana webová

Pivní velmoc 2

Minulé povídání jsme zakončili neveselou ukázkou toho, kterak tvrdá daň donutila japonské pivovary vařit hořké pěnivé patoky, v nichž je slad nahrazen vším možným rostoucím, co se v líh obrátí. Vraťme se ale ke skutečnému pivu, avšak tentokráte v širších ekonomických souvislostech. To má totiž výtečnou kvalitu a chuť, přestože rozdíly mezi značkami jednotlivých výrobců jsou pro našince poměrně málo zřetelné.

Nepříjemně silný yen a dlouhodobě kulhající ekonomika nutí pivovary, aby se stále intenzívněji poohlížely po zámořských trzích a věnovaly se tamním žíznivcům. Silné pivovarské kvarteto se již poměrně dlouho staví malé provozy mimo území Japonska, avšak sílící yen je nutí rozehrát zahraniční partii podstatně důkladněji. Respektujíce kartelovou strukturu tohoto odvětví pivovary o konkrétní teritoria nezápasí, ale v tichosti si žíznivý glóbus rozdělila.

Pivní velmocTak například Kirin se chystá se svou vlajkovou lodí Ičiban Šibori od příštího roku zabydlet v Singapuru, Thajsku a Vietnamu a sní o desetiprocentním ročním růstu prodeje své značky v těchto zemích. Koncern Suntory se svou prestižní značkou Premium Malts zase pošilhává po Rusku, Spojených státech a Novém Zélandu. Největší japonský producent, firma Asahi, plánuje dokonce dvacetiprocentní zvyšování prodeje, a to především v Číně a Jižní Korei.

A jak pivní giganti bojují o domácí žíznivce? Především televizní reklamou. S mírnou nadsázkou se dá říct, že televize v Japonsku potvrzuje existenci věcí. A tak není divu, že na její sílu pivovary sází a do reklamních kampaní sypou obrovské finanční částky. Reklama na tradiční japonské saké nebo lihovinu šóču je vedle ní pouhá popelka. Dovolím si tvrdit, že změnu v pijáckých návycích Japonců ve prospěch piva má na svědomí především toto médium.

V nadbíhání zákazníkům nezůstávají pozadu ani restaurace. Sklenice točeného piva mající objem zhruba 400 ml stojí více než čtyři sta yenů (něco kolem stokoruny) a to je hodně i pro Japonce. Urputné pijáky proto do svých tenat lákají pomocí akcí nomihódai, neboli neomezené konzumace alkoholických nápojů za danou dobu. Cena zpravidla činí 1500 yenů za dvě hodiny. Pro našince jde o ráj na zemi, avšak tělo průměrného Japonce odbourává alkohol velmi špatně a pomalu, takže i takto nastavená cena je pro hostinské výhodná.

Japonské pivovary musí v současných zostřených ekonomických podmínkách o zákazníka tvrdě bojovat na domácí i zahraniční frontě. Jak tak ale pozoruji okolní cvrkot, porážka jim ani přinejmenším nehrozí.