Hubáčkovic strana webová

Zamyšlení nad podsvětím

Olympus patří mezi přední výrobce optiky a lékařské zobrazovací techniky. Až nyní se provalilo, že firma, patřící k symbolům úspěchů japonské technologie, už od 90. let prostřednictvím burziánů kryla nevysvětlitelné investiční ztráty. Většina zainteresovaných makléřů má základnu v singapurské bankovní sféře, která podobně jako švýcarská ctí důvěrnost bankovních informací nade vše.

Vyšetřováno z akvizice téměř bezcenných firem, skrz které proudily miliardy, je celé vedení firmy včetně prezidenta, Michaela Woodforda. Ten by se měl v době psaní tohoto příspěvku dostavit z rodné Británie zpět do Japonska, aby byl k dispozici vyšetřovacím orgánům. Podle dosavadních výsledků šetření toky olympských financí směřovaly až do kruhů, napojených na organizovaný zločin - známou jakuzu.

JakuzačkaPřesto, že jakuza představuje nedílnou a tradiční součást japonské společnosti, ve zpravodajství je o ní pojednáváno jako o "protispolečenském živlu". Podobně jako italská mafie nebo čínské triády se jakuza v současnosti zabývá dohledem nad provozováním hazardních her, managementem prostituce a distribuce drog, lichvou, výpalnictvím a sofistikovaným kancelářským zločinem. Její činnost je policií zevrubně monitorována, avšak úřady víceméně tolerována.

Pěšáci jakuzy jsou celkem snadno k rozeznání díky charakteristickému "světskému" způsobu oblékání a krátkému sestřihu s kudrnatou trvalou, ve stavu svlečeném pak bohatým tetováním. Politické sympatie představitelů jakuzy se upínají k pravému okraji politického spektra, spolupracují především s ultranacionalistickými proudy ve společnosti. Vizáží se špičky japonské mafie neliší od čelných politiků či businessmanů. Mládežnické úderky jsou motorizované, vyzbrojené baseballovými pálkami a vyskakovacími noži. Občas prý mohou představovat nebezpečí pro osamělé cizince.

V roce 1995 postihlo západní část Japonska fatální zemětřesení. Totálně nefunkční vládu i místní správu promptně nahradila jakuza, která koordinovala pomoc obětem a chránila pobořené obchody proti rabování. Asi deset let poté jsem se po bujarém firemním večírku a následné jízdě posledním zato nesprávným vlakem ocitl daleko od svého bydla. Před nádražím v jinak liduprázdné krajině seděla nehybně v sedle silné motorky postava jak vystřižená z detektivky. Ponurý jezdec odhadl mou situaci, houkl na mě, kde že bydlím, zamyslel se a pak houkl podruhé, abych si přisedl a bez jediného slova mě odvezl až před dům. No a pak zaujímejte názor...