Hubáčkovic strana webová

Pivní velmoc 1

Představa Japonska je v zahraničí často redukována na dřevoryt sličné gejši servírující kosmatému samurajovi saké v drobném kalíšku. Současný obraz japonského pijáctví je ale naprosto odlišný. Japonské pivo se sice zrodilo až v 17. století, kdy se začalo vařit pro holandské námořníky, ovšem brzo si získalo oblibu i mezi Japonci, takže do země byli záhy zváni sládci především z Německa.

Moderní technologické procesy, zavedené po 2 světové válce zpřístupnily tekutý chléb široké veřejnosti tak, že se pivo brzo stalo alkoholickým nápojem číslo jedna. Tuto pozici si neochvějně udržuje dodnes, takže japonský piják a český pivař jedno jest. Tradiční saké, kterému se zatvrzele říká rýžové víno, přestože vzniká velice podobnou cestou jako pivo, mu muselo v popularitě ustoupit.

Pivní velmocDnešní spotřeba piva představuje plné dvě třetiny z celkové roční spotřeby devíti miliard litrů čistého alkoholu. Až do počátku 90. let minulého století neumožňoval striktní "lihový" zákon produkci piva mimo kvarteto tradičních gigantů Asahi, Kirin, Sapporo a Suntory, které plošně zásobují celou zemi. Velmi podobné ceny jednotlivých značek pak našeptávají cosi o tichém kartelu.

Změkčení lihového zákona, čili liberálnější právo várečné, přivodilo bouřlivý rozvoj mini- a mikropivovarů, které  brzy pokryly Japonsko. Každý z nich vaří pivo vlastním způsobem a v několika druzích. Diverzifikace technologie vaření dala konečně pivu "lokální tvář", podobně jako je tomu u nás. V některých pivovárcích lze dokonce potkat české sládky vařící pro Japonce pivo podle původních českých receptur.

Druhou revoluci způsobilo obejití lihového zákona, který nařizuje, že pivem se smí nazývat pouze nápoj, obsahující minimálně 67% sladu. V roce 2004 japonské pivovary vrhly na trh nápoj zvaný happóšu, což doslova znamená "pěnivý alkoholický nápoj". Podíl sladu je v něm sice nižší než v klasickém pivu, ale stejný obsah alkoholu (5%) je zachován díky jiným lihutvorným přísadám, jako je škrob, rýže, kukuřice či cukr.

Podstatně nižší daň umožnila prodávat happóšu na méně než polovinu ceny klasicky vařeného piva, takže prodej levné pivní náhražky brzy převládl. Vláda samozřejmě nelenila a brzy nato sladovou hranici snížila. Činily se však i pivovary a přivedly na svět lektvar zvaný happósei, což jednoduše znamená "pěnivý". Lihutvorná báze byla obohacena o sójové boby a světlo světa tak spatřil elixír, kvůli kterému ve středověku padaly hlavy a kterému se Čech velkým obloukem vyhne.  (Pokračování příště)