Hubáčkovic strana webová
Druhá kariéra
Přilepšení k důchodu je samozřejmě hlavním důvodem, vedoucím generaci šedesátníků ke sháňce po dalším zaměstnání, avšak přehlédnout nelze ani motivy sociální: Typický japonský muž stráví se svými kolegy z práce podstatně více času než s rodinou. K základní osmihodinové pracovní době se totiž musí připočítat četné přesčasové hodiny, po nichž zpravidla následuje, pokud šéf zavelí, povinná návštěva restaurace. Domů se tak člověk dostává až pozdě večer, aby brzo ráno opět vyrazil na své metro či vlak. Zmožen vyčerpávajícím pracovním týdnem pak prakticky celý víkend prospí. Není divu, že takovýto způsob života vede k faktickému umrtvení komunikace mezí ním a rodinou.
Podíváme-li se na japonskou křivku rozvodovosti, zjistíme, že má tvar velbloudího hřbetu: K prvnímu maximu dochází podobně jako u evropských národů několik let po svatbě. Japonská křivka však vykazuje ještě jedno významné maximum, spadající do věku šedesáti a více let. Jeho příčinou je paradoxně odchod do starobního důchodu. Paradoxně proto, že se dá očekávat, že upracovaný muž je po desítkách let natěšený na normální rodinný život. Jenže místo potěšení s rodinou ho očekává komunikační vakuum a ponorková nemoc. Odrostlé děli již opustily domov a čerstvý pensista, zvyklý trávit celé dny se svými kolegy, sedí najednou doma se svou ženou, oba neschopni běžné komunikace.
Tento šok bývá oboustranný; nově vzniklá situace má v podstatě jen tři řešení. Tím nejhorším je rozvod - manželka si za desetiletí společného života stačila našetřit, takže ekonomicky je nezávislá. Lepší variantou je nalezení nové práce, tím se však celkový problém pouze oddálí. Pro páry, které skutečně chtějí svůj vztah udržet, byla zřízena síť resocializačních center, ve kterých čerstvě penzionované seniory učí základním komunikačním praktikám, aby byli schopni života ve dvou.
Narušené partnerské vztahy generace šedesátníků jsou tak svědectvím, že i tradičně pevná pouta v japonských rodinách mohou erodovat, jsou-li vystavena agresívnímu působení netradičních, čili importovaných a posléze "zdokonalených" pracovních návyků.
