Hubáčkovic strana webová
Půl roku poté
Japonsko mělo doposud jediný novodobě historický mezník, který sloužil k porovnání stavu "před" a "po". Tím byl závěr 2. světové války, symbolizovaný jaderným bombardováním měst Hirošima a Nagasaki. Od té doby se země vyvíjela víceméně plynule, bez výraznějších zvratů. Svou závažností se Fukušima hlásí o to, aby se jejím jménem označoval další mezník v novodobých dějinách Japonska.
Fukušimská katastrofa za sebou zanechala enormní hospodářské škody, jako jsou zničené domy, komunikace, průmyslové objekty, energetické zdroje a jejich distribuční síť. Na základě dozimetrických měření vláda vymezila zónu o poloměru 20 km, ze které evakuovala obyvatelstvo. Osiřela řada vesnic a farem, dvě města se stala městem duchů. Desítky tisíc lidí jsou dosud soustředěny v útulcích, kde často přežívají na dvou metrech čtverečních, obehnaných papundeklovou zástěnou, za níž musí čelit stresu a ponorkové nemoci. Kvůli nebezpečí kontaminace byl uvalen zákaz na distribuci zemědělských produktů, pocházející z této oblasti. Dobytek byl většinou vybit, ale i tak se volnou krajinou podle čerstvých odhadů toulá víc než tisíc uprchlých kusů. Čas od času je zvýšená radioaktivita detekována v zemědělských plodinách a mase i v lokalitách vzdálených od místa havárie stovky kilometrů.
Jak si tedy Japonsko půl roku poté stojí? Jaderná havárie především odhalila akční impotenci kabinetu Naoto Kana a značnou měrou urychlila jeho pád. Katastrofa ale také zasela strach do myšlení japonské společnosti, hlavně co se týká výhledu do budoucnosti. Před Fukušimou krylo Japonsko asi čtvrtinu své energetické spotřeby výrobou v jaderných zařízeních s tím, že do třiceti let měl tento podíl vzrůst na plnou polovinu. Místo toho nová japonská vláda slibuje, že s výrobou elektřiny z jádra do dvaceti let skončí. Vzniklý deficit mají hradit alternativní zdroje - sluneční záře, zemské teplo, síla větru a mořských vln.
Ekologicky ohleduplná energie se na první pohled tváří sympaticky, ale veškeré zdroje, snad kromě geotermálního, jsou poněkud labilní; rychlost větru kolísá od bezvětří k tajfunům, intenzita slunečního svitu od oslepujícího jasu po olověně šedé zataženo, mořské vlny dopadají na pobřeží od jemného šplouchání po ničivé tsunami. Navíc je japonská energetická soustava izolovaná, takže výkyvy v síti nemůže tlumit jejich rozptýlením v širší, mezinárodní soustavě. Jinými slovy bezjaderné Japonsko nebude mít na rozdíl od Německa v záloze žádné mlékem, strdím a reaktory oplývající Česko, kterému by mohlo v hodinách hojnosti pumpovat do sítě nežádoucími přebytky své bezpečné energie a od kterého by naopak mohlo v hodinách nouze odebírat jím jaderně vyrobenou, tedy rizikovou elektřinu.
Podle všeho se Japonsko s bezprostředními následky fukušimské pohromy víceméně vyrovnalo, jak signalizuje oznámení největší železniční společnosti JR, podle kterého na jejích tratích končí úsporný režim a země se vrací k normálnímu jízdnímu řádu. Zastavil-li se již propad roztavených a skápnutých palivových článků směrem do zemské hlubiny, nemělo by dojít k závažnější kontaminaci zdrojů pitné vody. Radioaktivita v zemědělských produktech snad v následujícím vegetačním období klesne k normálu a v moři se rovněž naředí na hygienicky přípustné hodnoty.
Zbývá problém nejzávažnější. A to, kam zemi, kterou jaderná katastrofa zastihla uvnitř vleklé hospodářské stagnace, omlazený kabinet nasměruje. Nemá to lehké - na jedné straně ho svazuje obrovská zodpovědnost vůči příštím generacím, na druhé straně nesmí oslyšet rozjitřené hlasy doposud frustrované veřejnosti. Výsledná známka, kterou vládě napíší dějiny, bude záležet na tom, nakolik zručně se jí podaří navigovat japonskou loď mezi zodpovědností a populismem.
