Hubáčkovic strana webová

Koizumi, vrať se!

S tím, jak se strmě propadá popularita momentálně vládnoucí opoziční Demokratické strany i jejich nepředstavitelných představitelů, v japonské společnosti postupně sílí koizumovský sentiment a volání po jeho návratu. Já se ovšem jako správný český šťoura s tímto voláním neztotožňuji, takže se tento cit pokusím v dalším textu rozporovat.

Koizumimu skutečně nelze upřít charisma, stejně jako sebevědomé a konsistentní vystupování v médiích. Je toto ovšem dostatečná kvalifikace na to, aby byl reinstalován do pozice vůdce národa? Pojďme se společně podívat, jak se fanynkami důvěrně nazývaný Džun-čan do historie Japonska skutečně zapsal. Domnívám se, že pro Koizumiho zápis nebude zapotřebí ni trochu dnes tak drahého zlata.

Jím halasně vybubnovaná ekonomická reforma se záhy smrskla do pouhé "pošťácké revoluce", když mu poklidná oblast pošt a spojů byla jeho stranickými souputníky i opozicí ponechána v duchu erbenovského "Hrej si, tu máš kohouta" jako jediné teritorium k realizaci jeho reformních snah. A výsledek? Japonská pošta poskytuje pod inovovaným logem služby ve stejně vysoké kvalitě a za stejně vysoké ceny tak, jako tomu bylo před revolucí, zatímco životně potřebná reforma penzijního systému je stále v nedohlednu.

Koizumiho éra Japonsku přinesla především do té doby nevídané rozvolnění vztahů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Klasická asijská železná miska rýže, čili vzájemná vazba od kolébky po rakev, zmizela. Po celém Japonsku se rozbujela síť agentur, které začaly průmyslovým gigantům nabízet novodobé otroky, pracující za náklady, z nichž byly ořezány podnikové sociální benefity, jako je lékařská péče a rekreace. Velice často byla tímto (a)sociálním kanálem recyklována původní pracovní síla. Zisky agentur, které měly často na své klientské firmy velmi těsné personální vazby, dosahovaly skandalózní výše. Agentury proto musely být na pokyn vlády čas od času rozprášeny, aby posléze podobně jako rozmixovaní láčkovci povstaly pod novým jménem, s novým logem a v nové síle.

Dovolte mi osobní odbočku. Za Koizumiho éry jsem vedl v jedné velké firmě výzkumný tým. Laborantky jsem si však vybírat nemohl, byly mi přidělovány seshora. Zpravidla šlo o agenturní maminy, kterým děti odrostly natolik, že byly schopny vrátit se do pracovního procesu a to za jakýkoliv peníz. O profesi, kterou měly zastávat, neměly ani ponětí. Tato světoznámá firma zřejmě usoudila, že pro ni bude efektivnější, když kvalifikovanou středoškolskou sílu nahradí pouhým biologickým prodloužením experimentálních a analytických přístrojů. Výsledek byl naprosto tristní - zodpovědní řešitelé referovali na poradách o plodech svého výzkumu jako slepí o strunných nástrojích, protože do ruky dostávali mechanické, lidským faktorem prakticky nedotčené výsledky. Zato jich bylo hodně. Nelze se proto divit, že Japonsko v technických inovacích předbíhají už i jeho sousedé.

Změna ekonomických vztahů se velice drsně podepsala především na mladé generaci. Ta již pohřbila veškeré iluze o své budoucnosti. Kdysi vysnívaný, téměř manželský vztah mezi zaměstnancem a firmou vystřídala totální skepse, takže stále méně mladých Japonců je ochotno investovat do vlastního vzdělání. Pokud vůbec pracují, tak často jako takzvaní job hoppers, neboli koníci, přeskakující z práce na práci. Podle průzkumu je v současnosti nejvysnívanějším povoláním televizní bavič. Éře doktorů, kosmonautů a popelářů tak již zřejmě nenávratně odzvonilo.

Je pochopitelné, že Japonsko, které bylo v uplynulých desetiletích postiženo sérií nevýrazných a nudných patronů, neschopných nastínit jakoukoli vizi, volá po charismatickém vůdci s potencí pojmenovat problémy a ukázat cestu k jejich řešení. Nás, zlomyslné Čechy, může na dušičce hřát, že v tom naprosto není samo. Za svou osobu však mohu říci - Koizumi nikdy více.