Hubáčkovic strana webová

"Kam s ním?" digitálně

Čestné pionýrské, že nevezmu nadarmo jméno Nerudovo a že neučiním žádného příměru s jeho slamníkem. Dále slibuji před svými druhy, že tento způsob léta nebude podivný, ale bude navzdory plnému přechodu na digitální vysílání televize, rekordnímu horku i panující okurkové sezóně, naprosto normální.

Japonci jsou proslulí svou pořádkumilovností, láskou k čistotě a ohleduplností k veřejným zařízením. Jako důkaz lze nabídnout veřejné toalety - neklamný barometr úrovně společnosti, které jsou - třebaže jsou k dispozici zdarma - vzorně udržovány a mají vždy dostatek papíru, nemizejícího záhadně ze zásobníků. O čistotu ulic se starají čety uklizeček a uklizečů, v drtivé většině pokročilého penzijního věku. Takovýto obrázek si z Japonska odveze každý turista.

Televizní horaOvšem dostanete-li se do míst, která nejsou tolik na očích, přestože jsou civilizaci přilehlá, začne tento obrázek dostávat povážlivé trhliny. Kritická jsou místa při dálnicích, která jsou dopravně snadno přístupná avšak zároveň pokryta hustým lesním porostem, který milosrdně ukryje jakoukoliv nepravost. Podobná místa fungují jako černé skládky, kam Japonci ve snaze ušetřit nemalý peníz za likvidaci odpadků, vyvážejí vše nepotřebné - starými peřinami počínaje, nefunkční ledničkou konče. S nástupem nového tisíciletí se na černých skládkách čím dál častěji objevuje televizor.

Černých skládek najdete v přírodě skutečně spoustu; jejich množství (ne)utěšeně roste a to přesto, že pro přichycené pachatele jsou připraveny drakonicky vysoké pokuty. V prefektuře Wakayama zavedli institut teplého bonzu, když poutače kolem cest nabádají obyvatelstvo, aby fotografovalo svými mobily vozy hříšníků, zbavujících se v lůně přírody odpadu, a obrázky se zřetelnou poznávací značkou zasílalo prefekturálnímu úřadu. Odměnou fotografům bude dovolená v letovisku na souostroví Okinawa zdarma.

Příprava na digitální pozemské vysílání a s ním spojená obměna televizorů probíhá již od roku 2003. Jako logické se jeví obnovování technického parku metodou kus za kus, kdy prodejce při koupi nového přijímače odebere od zákazníka starý. S tím prakticky všichni zákazníci předem počítali a zpočátku prodej takto skutečně fungoval, avšak brzy tento postup narazil na omezenou skladovací kapacitu zejména velkoměstských prodejců, kteří proto byli nuceni problém se starým přijímačem nechat plně na bedrech zákazníka.

Japonská Asociace výrobců elektroniky a informační technologie odhaduje, že ve jménu digitalizace odešlo do věčných lovišť na 80 miliónů televizorů. Samozřejmě, že zdaleka ne všechny přístroje skončily svůj život na ilegálních skládkách, ročně bylo údajně recyklováno více než 9 miliónů přijímačů. Recyklační centra však přiznávají, že nestíhají a že jejich zpracovatelská kapacita je více než vytížena. Také kupecké počty naznačují, že toto číslo zaostává hluboko pod očekáváním a že ročně se z celkové očekávané bilance "vypaří" asi milión kusů.

24. července letošního roku skončí v Japonsku éra analogového televizního vysílání. Výsledky průzkumu ukazují, že již v květnu bylo na přechod k digitálnímu vysílání připraveno 98% domácností, ve kterých je ovšem ještě teď možno nalézt asi 31 miliónů analogových přijímačů. Odhaduje se, že potřebným digitálním konvertorem jsou či budou vybaveny asi 2/3 přístrojů, takže více než deset miliónů zbývajících kusů se jako mávnutím proutku stane k tomuto datu nepoužitelnými.

Nabízí se ovšem ještě jedno dílčí řešení - vývoz a prodej vysloužilých, avšak plně funkčních přijímačů do méně vyvinutého zahraničí, kde vypnutí analogového signálu zatím nehrozí. Tato možnost však naráží na dvě překážky - napětí v japonské síti je 100 V a kódování obrazu probíhá v systému NTSC. Problém s napájením řeší jednoduchá výměna napěťového transformátoru, avšak poměrně málo rozšířené kódování podstatně omezuje počet potencionálních importérů - ve hře jsou v podstatě jen Filipíny, Myanmar, Západní Sahara a některé jihoamerické země. Export tímto směrem již probíhá, zájem je především o přístroje s úhlopříčkou 20 palců a méně. Prodávají se v ceně asi 300-400 yenů (asi 80 Kč), obchodní marže činí asi 100 yenů (asi 20 Kč) za kus. Není to sice moc, ale hlavním účelem je přece odsunout ekologický problém alespoň zčásti do rozvojového zahraničí.

Toto léto začalo červnem s nejteplejším dnem v japonské historii. Vrátí člověk v červenci úder přírodě tím, že ji zaplaví milióny osleplých televizorů?