Sigur Rós

Islandskou kapelu Sigur Rós mi k poslechu doporučila jedna křehká dívčina, která bydlela nedaleko hory Fudži. Byl jsem poněkud skeptický - jak může takové děvče poučovat mě, tunami not ostříleného kozáka?

No, po pár minutách poslechu jsem jí v duchu poděkoval... Sigur Rós neboli Vítězná růže je zařazována do tzv. post-rocku, whatever that means. Ústřední postavou  je jednooký zpěvák a kytarista Jóni, který kapelu pojmenoval po své malé sestřičce.  Melodické motivy se střídají s obsáhlými plochami, tempo muziky je většinou pomalé, zadumané. Zvuk je hutný, dynamika sahá od neslyšitelna k fff. Na elektrická hejblátka si kapela moc nepotrpí, hutnosti je dosahováno zpětným vazbením a rozezníváním kytary smyčcem.

K poslechu nabízím skladbu Glósóli, což je pekelně krysařská záležitost uvolněná na třetím albu "Takk". Třetím tehdy, nepočítáme-li debut Von, který byl ze ztracena resuscitován díky reketovému nástupu po albu Ágætis byrjun. Prakticky všechny klipy kapely jsou umístěny do zadumané islandské scenérie. Výjimkou není ani tato ukázka.