Liquid Tension Experiment

Onehdy jsem zašel za přítelem Myrkem, abych se mu pochlubil tehdejším úlovkem - kapelou Dream Theater. Trochu se ušklíbl, trochu pohledal ve své sbírce, nález vložil do šrotovníku a nechal mě poslouchat se stále hlouběji klesající sanicí. Mou.

Bubnobijce Portnoye (nebo Portného?) s klávesákem Rudesem jsem poznal skoro hned. Kytarista Petrucci mi pouze vyšel jako neznámá v rovnici. Stikaře Levina jsem rozkódoval až po chvíli. O co více se mi líbila muzika, o to méně mi bylo zřejmé proč, kdy, nač a zač. Na dřeň oholení Dream Theater s Levinem si říkali Liquid Tension Experiment (LTE) a musím říci, že tak dlouho jsem podobně vydařený pokus nezažil. A to jsem v laborce strávil leta.

Bylo mi řešiti problém Myung vs. Levin. Řada Levinových příznivců Johna Myunga zatracuje. Ač sám jsem Levinovým fandou více než 20 let, tento spor jde naprosto mimo mě. V Dream Theater je Myung zcela na svém místě, Levin by v jejich metaličnu při vší úctě zavadzal. LTO ovšem neřinčí kovem až tak příliš, hrají muziku s nádechem fusion či chcete-li jazz-rocku. Chvilkami mi hodně připomínají japonskou Cassiopeu, nebo lépe Time Square. A k této hudbě Chapmanův stick v rukách Tonyho Levina prostě pasuje lépe.

Studiově se LTE vyřádili v posledních letech minulého tisíciletí. Skoro přesně po deseti letech se kvůli koncertní šňůře dali opět dohromady. Kštice všech aktérů za těch deset let prokvetly šedinami, ale muzika na říznosti ani trochu neztratila - Kyselý déšť budiž toho důkazem: