Dream Theater

Jednoho dne jsem na internetu hledal nějakého dobrého bubeníka - Bruford emigroval k jazzu a Tool se k vydávání desek moc neměli. V diskusích chválili jednu kapelu s poněkud cirgusácky znějícím jménem. S nedůvěrou jsem ji vyhledal, pustil a...

... a nestačily mi uši. Silný a přece rychlý tlukot Mika Portnoje mě uzemnil jako Kličko, kříženec Wakemana a Hammera jr. Jordan Rudes naopak povznesl do nadobačných výšin. Kytarista John Petrucci je zřejmě pralevoboček Paganiniho, tvrzení muziky skromně neviditelného Johna Myung a nelze přeslechnout. Jen jsem se musel smířit se zpěvem Jamese LaBrieho - vypjatě afektovaný operu připomínající vokály mě od poslechu metalu vždy spolehlivě odpuzovaly. Naštěstí má kapela dlouhé předehry a sóla, takže je Jamesovo metalistické durdění patřičně naředěno.

K poslechu jsem vybral skladbu The Dark Eternal Night. Jde o studiovou session, takže můžeme kapelu vidět v akci aniž by kvalita zvuku byla zkreslena odrazy v aréně nebo rušena hýkáním fanoušků. Nahrávka pochází z bonusového DVD, které bylo přibalováno k albu Systematic Chaos.