Hubáčkovic strana webová

Technická velmoc

V jakých odvětvích japonské firmy dominují a ve kterých naopak začínají ztrácet?

Domnívám se, že nelze ani tak porovnávat jednotlivá odvětví, jako spíše jejich fáze. Japonci určitě ztrácejí v oblasti finalizace, pevnou pozici si ale udržují v technologiích vstupních komponent a materiálů - nejlépe je to vidět u automobilového průmyslu a elektroniky, kdy v řadě asijských zemí vyrostla a vyrůstá Japonsku konkurence, hlavně co se týká finálních značek, ale ani ty se bez japonských součástek neobejdou. Ovšem i zde už toto dělítko přestává být výrazné, např. Jižní Korea či Tchajwan si vede zdatně ve vývoji a zavádění technologií např. LED zobrazovačů, mikroprocesorů, pamětí a pod.

Čím si vysvětlujete, že v Japonsku působí tak málo zahraničních firem?

Důvodů je několik: Přes veškeré proklamace o internacionalizaci je Japonsko stále dosti uzavřenou zemí - hospodářsky i společensky. Hospodářsky sice do zahraničí expanduje, opačným směrem to jde poměrně ztuha. Velkou brzdou je i poměrně chabá znalost cizích jazyků. Přesto, že se vysokoškolsky vzdělaný Japonec angličtinu učí 11 let, výsledky jsou, zvláště co se týká hovorové komunikace, velmi žalostné. Úspěšné fungování v Japonsku proto přináší nutnost zvládnout tento obtížný jazyk. Samozřejmě, že je možné založit firmu a zabydlet ji japonským dvojjazyčným perzonálem, ale její provoz je ekonomicky velmi náročný. Fungování zahraničních firem v zemi není ani příliš nakloněna japonská legislativa a prováděcí předpisy. I když i tady postupně dochází k jistému uvolňování. Zvláštní kapitolu představují velice přísná pravidla pro import, zvláště u komodit, které přímo konkurují japonské produkci.

V Japonsku existuje poměrně hodně obřích konglomerátů. Čím je to způsobeno? (četl jsem, že částečně za to může vládní politika z 90. let, kdy firmy nesměly propouštět a tak místo toho, aby se přeorientovaly na zcela nový sektor, prostě jen vytvořily další divizi)?

Tyto obří konglomeráty mají v Japonsku dlouhou tradici, určitě se nejedná o nějaký nový jev. Dá se říci, že historicky má řada z nich teritoriální kořeny - např. na severovýchodě Japonska je to Hitachi (původní název zhruba odpovídající území prefektury Ibaraki), Mitsubishi v oblasti Yokohamy, Sanyó na jihozápadě země. Tyto konglomeráty představují jakýsi stát ve státě - nejenže pokrývají výrobu obrazně řečeno "od špendlíku po lokomotivu", ale mají např. také vlastní finanční ústavy.

Zmiňujete vládní politiku, bránící firmám v propouštění v 90. letech. Za Koizumiho éry (premiér, 2001-2006) však došlo k drastickému rozvolnění do té doby pevného svazku mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Firmy se velké části svých zaměstnanců zbavovaly, aby je prakticky vzápětí angažovaly zpět jako agenturní pracovníky za podstatně horších sociálních podmínek. Kdo na tom nejvíce vydělal, byly samozřejmě nově vzniklé pracovní agentury.

Dovolte mi jednu osobní vzpomínku: Měl jsem tou dobou dvě laborantky - jedna byla kmenovou zaměstnankyní, kdežto druhá měla pracovní poměr sjednaný přes agenturu. Rozdíly v jejich zdravotním zabezpečení (závodní lékař), sociálním zázemí (dovolená, rekreace, benefity), ale i ve vybavení ochrannými pracovními pomůckami byly neskutečně velké.

Ještě bych rád dodal, že není správné si Japonsko představovat jako zemi, jejíž ekonomika je složena z několika málo obřích konglomerátů. Ano, tyto jsou pro chod země určující, ale mezi nimi je rozptýleno velké množství středních a malých podniků, které se na tvorbě národního důchodu podílí velice významným podílem. Také jsou často nositeli významných technologických inovací - nedávno jsem v televizi viděl reportáž, natočenou u výrobce speciálních, uhlíkem vyztužených profilů. Tato firma, čítající asi 30 zaměstnanců, je jejich výhradním dodavatelem pro letadla Boeing.

Ale netřeba chodit daleko, stačí se podívat na profil japonských investorů v České republice. Velké, světově známé firmy se dají spočítat na prstech jedné ruky. V jejich závěsu sem ale dorazilo více než 200 malých a středních firem, které jsou jejich dodavateli.

Proč se Japonci v 60. letech vydali právě cestou technologií a ne například strojírenství?

Opět jde o komplexní problém: Podle mě Japonsko na tyto technologie doslova čekalo. Jemné, přímo filigránské technologie jsou jim podstatně bližší. Např.při své práci ve výzkumu LCD displejů jsem si uvědomil, jak je tato technologie podobná tradičnímu umění dřevotisku ukiyo-e. Proto Japonci mohou přenechat čelní postavení v těžkém strojírenství jiným zemím, ale výroba jemných, vysoce přesných mechanismů či mikrostrojírenství je i nadále bez Japonska nepředstavitelná.

Japonsko investuje do základního a aplikovaného výzkumu a souvisejícího vzdělávání značnou porci národního rozpočtu. A toto se postupně vrací v podobě zavádění technologií, kde výslednou cenu produktu určuje množství přidané hodnoty či know-how a nikoliv tuny materiálu a kilowatthodiny energie.

Dochází dnes v japonských firmách pod vlivem globální konkurence k nějakým zásadním změnám ve struktuře a strategiích?

Globální konkurenci čelí Japonsko od doby, kdy se stalo výrazně exportně orientovanou zemí. Mění se pouze sortiment. Úvod představují automobily (málokdo si už vzpomene, jaký posměch sklízely jejich první modely), poté nastoupila spotřební elektronika. To bylo ale v éře, kdy se díky nízkým pracovním nákladům vyplatilo vyvážet kompletní, koncové výrobky. Současný japonský dělník a technik řadí mezi nejnákladnější na světě, proto je finalizace přesouvána do levnějšího zahraničí, které je navíc blíže koncovému zákazníkovi. Oblast, kde hraje Japonsko prim, se tak postupně stává méně viditelnou, ovšem to ji nijak neubírá na významnosti.

Změny ve strategiích jsou možná obsaženy v předchozím textu - domnívám se, že dnes již japonským firmám nejde o to, aby na zadních panelech všech výrobků bylo napsáno "Made in Japan". Dokonce i když tento panel odstraníte, tak zjistíte, že díly pocházejí z poloviny asijských zemí. Ovšem výroba těchto dílů by se bez japonských materiálů a technologií neobešla. Toto je zřetelné právě nyní, kdy po těžké živelné pohromě byla produkce řady významných provozů na severovýchodě země zastavena nebo omezena. Ale i tuto současnou obtížnou situaci Japonci berou jako výzvu a podle mého názoru - i když to zní trochu cynicky - přispěje k tomu, aby se Japonsko konečně probralo z dlouholeté letargie, způsobené dvacetiletým hospodářským útlumem.